Tentokrát vše směřovalo k překonání teplotních rekordů letošního léta, nicméně u Skaláka to až tak šílené nebylo – tam vládla obvyklá pohoda.
Jenže průběh našeho setu byl podivuhodný: při druhém songu (Tango) se rozjařený, silně kymácející opilec přiblížil k pódiu a nenapadlo jej nic famóznějšího než padnout svou vyduněnou palicí na hranu železných schodů, vedoucích nahoru na pódium. Výsledek: jeho cca pětiminutové bezvědomí, tržná rána kolem 10 cm s hojným krvácením = my jsme logicky byli nuceni přestat – a to zdaleka ne poprvé! Zachránci volali ZS a opilé krvácející hovado mezitím přivedli k vědomí, které se postupně probralo, zvedlo a že prý bude tancovat dál! Paxi to onen blb rozmyslel a prý půjde “na vzduch” – za pomoci dvou až tří samaritánů se odkymácel k silnici, kde jsme předpokládali zásah záchranky. Na pokyn pořadatele jsme tedy po čtvrthodinové pauze pokračovali… no, odehráli jsme jen dva kusy a zase nás utípli – záchranka konečně přijela a vjela přímo do areálu (ač opilec byl mimo) a že prý musí mít klid k zásahu. No dobrá, dalších nejméně 10 minut přihlížení 🙁 To ale nebylo vše – jakmile pořadatel znova zavelel HREJTE a jen jsme začali další kus, zvukař nás křikem do monitorů opět odřízl! Záchranáři totiž zraněného jali; ten u sebe neměl žádné doklady a jméno ani bydlisko statečně neprozradil, načež jim prchl. Taxe pátralo jako ve Vrchní, prchni: “Zná ho někdo?” – Neznal. Divné, pod pódiem ho při oživování několik lidí oslovovalo “Milane” a vědělo se, že je ze Znojma… Dalších 10 minut f prdely :-(( Konferující Franta “Čuňas” Stárek to okomentoval “měli jsme mu ji ubalit ještě jednu, aby lehl – a byl by klid”. Pak ještě stačil sdělit, že nasraní záchranáři povolali policii, takže fraška ještě nekončí :-((( Další pokus o pokračování: Bavorský hiasl + klasický zavírák Bohnice – v jejich polovině pomalu kolem projela PČR. Obava, že nás nenechají dohrát ani tenhle závěrečný song, se však nenaplnila. K jejich cti nutno napsat, že nás ochránili tak, že pomáhali mimo areál. Zaplať pámbu!
Nějak u Skaláka nemáme štěstí. Minule nás konferující Čunas kvůli časovému skluzu (námi nezaviněnému!) hnal z pódia po šesti kouscích, tentokrát to nebylo vůbec o nic lepší – i když nás mnozí ujišťovali, že náš rozdrobený set byl (1) statečný a (2) vynikající… no, my jsme takový pocit ad (2) ani moc neměli, nebyl ani čas se pořádně rozehrát 😐
Tak snad příště.
A proto vzkaz těm příštím divákům: Když neumíte chlastat, tak to nedělejte!